Proč Blog?

Proč ne? :-)

Řekla jsem si, že bych si mohla udělat takovou menší terapii psaním. Tu upřímně dělám dnes a denně už více jak rok, kdy vznikají mé knížky (ano, oficiálně se ví jen o jedné, ale byli by jste překvapení, kolik toho vlastně už je) a je to fakt skvělý útěk od reality. Vypsat se z toho, co dělám, proč a jak to dělám...Spousty z vás, se mě také ptá, jak vznikl nápad, napsat knihu. Jaké to je, když knihu napíšete a spousty spousty otázek se na mě valí, za což jsem ráda, protože to znamená, že moje práce měla a má nějaký smysl. Dala jsem o sobě světu vědět a to bylo asi možná to, proč se všechno stalo. Měla jsem totiž neuvěřitelnou tendenci utéct z toho kolotoče: dítě, školka, domácnost a být na chvilku někým jiným. Takhle, nemám a neměla jsem nikdy ambice stát se nějakou Celebritou, takže jsem si vážně neřekla : "Chci se jednou projít na červeným koberci, zpívat neumím, herečka taky nejsem, víte co...budu spisovatelkou, a bude"...Moje cesta ke knize Oliver a já je známá (tedy spousty vás už ví, že se mi úryvek mé knihy zdál ve snu a já vlastně svému snu dala jen začátek, konec a oblékla ho do jakéhosi kabátu) Vzala jsem jen příležitost za pačesy a psala. Psala ráno, psala večer, dokonce i v noci a víte co...neuvěřitelně mě draly chvilky, kdy jsem se musela stát v pauzách manželkou a matkou. "Mamííí, můžeš mi pomoct? Mamííí, já počebuji... Káji, uvaříš mi čaj?...Zlato, nemůžu najít papíry od pojišťovny..." Chrrrrr.... zabili by jste je. Zvlášť, když máte rozepsanou scénu, kde se vaši hrdinové milují. Jste v tom nejlepším a tohle se na vás valí z obýváku či pracovny...Bože jak já je v tu chvíli nenáviděla....(obrazně řečeno, jinak je samozřejmě miluji. No dobře, jak kdy ...)

Napsala jsem knihu v rekordním čase, pak začal běh na dlouhou trať, ale vše stálo za to a dnes již někteří z vás, mají mou knihu na poličce, u nočního stolku a někteří dokonce už i v sekci "přečtené".

Wuau...bomba pocit, fakt že lidičky jo.

Chcete vědět více o mých dnech, pocitech a plánech? Zítra se zase ozvu.

Vaše Kája