Dnešek

Dnešek je přesně ten den, kdy se mi nechce vůbec nic. Nechce se mi uklízet ( i když už to tady na mě křičí, že by to asi fakt chtělo). Musím také začít dělat ten dort pro tchyni. Vše mám rozvržené, a dnes je tedy den, kdy se musí péct korpusy. Ale bojím se, že jak se mi nechce, nedopadne to nejlépe...Nechce se mi ani psát, ani spát a v televizi mě také nic nenadchlo. Tedy, musím se bez mučení přiznat, že jsem dnes měla zapnutou olympiádu, dívala jsem se, jak holky (hokejistky) docela zvládaly Japonky (až tedy na ty nájezdy...) pak jsem televizi ale opět vypla. Venku škaredě, nejraději bych asi byla celý den v horké vaně s nějakou fakt dobrou knížkou. Nějakou dobrou norskou detektivkou.

Bohužel nemůžu. Naše Josefínka by tam totiž nejspíše skočila za mnou, pak by nám tam hodila celý kelímek pidi hraček (a že kupujeme velké jogurty, takže kelímek je fakt velký) , pak by tam dala rybičky, které chytá s prutem a nakonec by si na sebe vzala potápěčské brýle se šnorchlem a hrála si na mořskou panu.

Takže tenhle plán raději zavrhnu hned.

Jak vy přečkáváte takové dny, a hlavně takové pošchmourné počasí?

Já jsem ve znamení Lva. takže potřebuji k životu sluníčko, teplo, určitou volnost, kdy se můžu jen tak večer, kdy jde ten náš poklad spát, procházet po našich polích a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta. Vypnou a buď neřešit nic a nebo naopak zapnout veškeré mozkové závity a vyřešit si tak vnitřní resty, kterých je někdy více jak dost. A nebavím se jen o pracovních. Těch osobních je leckdy více.

Vidíte, co se mnou tohle počasí dělá? Vyplavuje na povrch chmury a nálady, o které nikdo nestojí. Co s tím? Asi si dám kafe. To je nápoj, na kterém začínám být docela dost závislá. Možná je to ale mojí kamarádkou, která od doby lockdawnů a Home Officů dělá z domu a pokaždé, když m chuť na kávu, tak mi zavolá. No jo....pak jsou ale chvíle, kdy mám zase chuť na kávu já a taky se mi nechce ji pít samotná. Ve dvou to přece chutná více...a tak je to dokolečka do kola. Takže někdy se stane, že dopiji kávu (kterou jsem si uvařila sama, protože prostě na telefonát není čas, ale v tu chvíli zavolá kamarádka "čau, dáme kávu?" no...kamarádka se neodmítá že...a šup, máte dvě kávy v sobě. A nebo...telefonujeme, telefonujeme, probíráme závažné téma a najednou zjistíte, že káva je fuč a vy jste si ji nestihli ani užít takže "dáme ještě jednu?" No zkrátka...někdy se stane, že těch káv mám třeba i 5 za den. Ovšem někdy zase jen jednu...

Dnes mám dobrou bilanci. Dnes mám ty kávy zatím jenom dvě. Takže...plán je jasný:

1) uvařím si kávu a u ní zapnu troubu na program "samočištění" aby mi korpusy nevoněly po pečených bramborách, které byly dnes na oběd.

U toho napíšu asi pár řádek ke svoji nové knize, neměla jsem to dnes v plánu, ale teď jsem se trochu rozepsala a cítím, že to asi půjde :-)

2) udělám těsto na korpusy, dám je do trouby a než mi ze všech ingrediencí vznikne "EPESNĺ" dílo, utřu všude prach.

3) vzbudím Josefínku a budu ta nejhodnější a nejusměvavější maminka na světě, která nade vše miluje svoje dítko.

No...aspoň do té doby, než to protivné, špatně vyspané dítě něco zase vyvede a mně nezbyde nic jiného, než pořádně a z plných plic zařvat "JOOOOSEEEFĺĺĺĺNOOOOO" :-) :-) :-)

Chcete vědět více o mých dnech, pocitech a plánech? Zítra se zase ozvu.

Vaše Kája