První láska

První láska...

Vzpomenete si na ni? Nemyslím tím teď tu pubertální, kdy šlo opravdu do tuhého. Myslím tu, kdy jste si poprvé uvědomili rozdíl mezi klukem a holkou.  Proběhlo první vodění za ruce, možná došlo i na cudné líbání...

Já si pamatuji moc dobře. Jmenoval se Tomáš (asi i do dnes jmenuje, i když...třeba je to dnes Jana...kdo ví J).

Chodil se mnou do školky, a protože moje sestra a jeho sestra, byly tehdy spolužačky, měli jsme na sebe opravdu hodně času.

Pamatuji si, že jsme si tehdy opravdu mysleli, že jsme fakt  "hustí". Opravdu jsme se vodili za ruce, proběhla tam první "líbačka", rozumějte, ve 4 letech to nebylo asi moc žhavé, ale pro nás to bylo tehdy něco. Opravdu jsme si slíbili, že se spolu vezmeme,  a musím říct, že když se tehdy i se svou sestrou museli odstěhovat, oba jsme to opravdu hodně oplakali.

Zvláštní...je to už...nebudu tady prozrazovat, to téměř sprosté číslo J , je to každopádně  hodně let, ale do dnes si ho pamatuji, jak vypadal.

Je možné, že taková událost, která se vám přihodí ve 4 letech...ve vás takhle zaklíčí?

Od té doby přišlo hodně lásek. Byly chtěné, nechtěné i nenaplněné. Některé proběhly téměř bez povšimnutí, některé mě formovaly do ženy, kterou jsem dnes. Prostě všechny lásky proběhly, protože prostě proběhnout měly...z každé (tedy skoro každé) jsem si něco odnesla a téměř za každou jsem ráda. Popravdě až tedy na jednu, kdy kluk kvůli mně chtěl skočit z okna. (dělal různé věci po rozchodu) na to úplně moc nechci vzpomínat. I když...i tahle zkušenost mi přinesla poznání. Poznání, že zoufalému člověku (zoufalému z lásky k vám) nemůžete dávat žádnou šanci a nemůžete s ním soucítit. Nepomůže to ani jednomu. Vás to ničí a ten druhý si namlouvá něco, co není a nikdy nebylo možné.

Až tedy na tuhle jednu špatnou zkušenost , proběhlo mým životem několik lásek, za které jsem do dnes ráda, ale Tomášek...ten bude prostě první a jediný.

Nikdy už jsem o něm neslyšela, nikdy jsem ho už pak neviděla a ani o to vlastně nestojím, protože tahle láska, by měla opravdu zůstat zidealizovaná.

Netuším, co bych dělala, kdybych zjistila, že můj "pan úžasný" je někdo, kdo je pro mě totálně asexuální.( Nebudu tady takového člověka popisovat, protože pro každého to znamená něco jiného, a to co mě se nelíbí, se může někomu líbit a nerada bych pak s někým diskutovala o tom... co je a není lákavé J).

Měla bych ale asi několik dní smutnou náladu...nejspíš JJ

Proč mě to vůbec napadlo? Ne nesenilním a ani nemám potřebu nějaké nostalgie, ale moje téměř čtyřletá dcera, prožívá řekla bych první lásku. Nedošlo ještě na tajnou líbačku, jen na tu klasickou, veřejnou, kdy se spolu vítají a loučí, ale... už u nich proběhla svatba...Jdou na to rozumově. První svatba a pak intimnosti J.

Dcera už ví, že budou mít dům, kolik budou mít zvířat...má to holka promyšlené. Chuděra neví, že jí její láska v září odejde do školy. Ještěže je to budova hned vedle školky J-

No.... Mají na vyřešení  jejich záležitosti ještě půl roku ale... budu to sledovat a poreferuji....slibuji.

A jaká byla tedy ta vaše první láska?